O knihovně

Zájem o českou knihu byl v Petřvaldě vždy velký. Dokladem toho je, že už v pol. 18. stol. zde byli tzv. "podílníci Dědictví svatojánského", tj. nakladatelství, které po vybrání jednorázového podílu 10 zlatých zasílalo svým členům pravidelně knihy. To však byli "knižní podnikatelé".

První částečně veřejnou knihovnou pak byla knihovna "Čtenářsko-hospodářského spolku" v Petřvaldě ve Slezsku, založeného 29. 6. 1895. Jeho sídlo bylo v Bernatíkově hostinci č.p. 25 a knihovníkem byl Dominik Vicherek. Později následovalo založení Čtenářských besed, první byla umístěna v Gabzdylově hostinci č.p. 282 na Podlesí a druhá byla v Pavliskově hostinci čp. p. 289 u hranice šenovské. Těmto spolkům předcházel dar knih z Prahy, který byl zaslán do Slezska. Knih bylo tolik, že bylo možno podělit 100 českých knihoven. Kromě toho už vycházely ve Slezsku knihy s domácí tématikou a zvláště kalendáře, které byly mezi lidmi velmi oblíbené.

Později zakládaly své knihovny i jiné spolky, především spolky tělovýchovné. Čtenářským střediskem dělnictva byl hostinec Jakuba Rauchbergra na hranicích Petřvaldu a Kamčatky, vlastně už na katastru Radvanic "U fírů". K hostinci majitel přistavěl sál, kde sídlila tělovýchovná dělnická společnost "Lassale", která měla svou knihovnu. Jejím pokračováním byla Dělnická tělocvičná jednota DTJ, která se r. 1919 přestěhovala do hostince Aloise Mokroše vedle KD Fučík I. Odtud se r. 1921 stěhuje do Bernatíkova hostince na Nové dědině, u Mokrošů zůstává nová Federativní dělnická tělocvičná jednota. Vedle toho knihovnu měla také Tělocvičná jednota Sokol, odbor Slezské Matice osvěty lidové a Dobrovolné hasičské sbory.

Mít v obci knihovnu je tradice, která je spojena se vznikem samostatného Československa v roce 1918. Jejich činnost vždy byla spojena s podporou osvěty, vzdělávání a se zajištěním co nejširšího přístupu ke knihám, časopisům a dalším informačním zdrojům.

Knihovnický zákon z 22. července r. 1919 ukládal každé obci zřídit veřejnou obecní knihovnu. Za předsednictví Dr. Štiebra, lékaře a vládního komisaře, sešla se společná porada, která projednala se zástupci spolků zřízení knihovny v Petřvaldě. Spolky věnovaly své knihovny obci (s různými výhradami), a tak vznikl základ petřvaldské veřejné obecní knihovny. Prvním předsedou knihovní rady, která knihovnu řídila, byl učitel Karel Peternek, pokladníkem Josef Káňa. Prvním knihovníkem byl učitel František Kubis. Jeho později vystřídal učitel březinské školy Antoním Matějka, později Alois Latocha. Knihovna byla umístěna v budově obecního úřadu, krátce také u stavitele Macha č.p. 765 a pak se přestěhovala do bývalé budovy německé školy č.p. 865. Tam byl knihovníkem Milan Kovalčík, úředník obce, který jím byl až do okupace. Milan Kovalčík zahynul v koncentračním táboře. 

Knihovna byla otevřena jednou týdně a byla řádně doplňována. 1. 11. 1928 byla zřízena její pobočka v březinské požární zbrojnici. Obyvatelé žádali zřizování dalších poboček vzhledem k rozsáhlosti obce, náročnější čtenáři chtěli další oddělení a byl požadován profesionální knihovník, který by se mohl knihovně cele věnovat. Všechna tato přání skončila okupací. Knihy z veřejné obecní knihovny i z knihoven dosud fungujících u spolků byly rozdány obyvatelstvu. Zbytek veřejné obecní knihovny byl odvezen do obecního chudobince a tam okupanty spálen.

Po 2. svět. válce dobří občané knihy vraceli zpátky a z vnitrozemí přišly knižní dary, tak jako do všech nově zakládaných knihoven v pohraničí. To byl začátek nové, veřejné knihovny obecní, která se podle nového zákona přejmenovala na knihovnu lidovou. Nejprve byla umístěna opět v domě stavitele Macha č.p. 765, v r. 1951 se přestěhovala do provozovny pí Čarnecké na okraji Petřvaldu (později hostinec Beseda). Odtamtud se r. 1954 stěhovala do protějšího domu č.p. 816. První knihovnicí byla paní Koziorková, po ní paní Hončlová, manželka učitele z Nové dědiny. Ty už pracovaly jako profesionální knihovnice. V r. 1963 se knihovna přestěhovala do přízemí staré školy č.p. 150, která už celá patřila Osvětové besedě. V knihovně pracovali manželé Stáňovi.

Na podzim r. 1972 nastupují dvě nové knihovnice s knihovnickým vzděláním, obě petřvaldské rodačky. Vedoucí knihovny je Karla Čížková-Kwiatkovská, kolegyně nastupující rovnou ze školy Jolanda Burová-Pavelková.

Roku 1974 je paní Čížková přeložena jako vedoucí do knihovny v Orlové, v Petřvaldě se vedoucí stává J. Burová a k ní příchází její spolužačka z knihovnické školy Jarmila Skýbová-Káňová. V tomto roce je už velká část fondu knihovny přebalena do ochranné fólie, v dětském oddělení barevně označena a rozdělena do věkových skupin. Naučná literatura v obou odděleních označena podle Mezinárodního desetinného třídění, jsou instalovány čtenářské kouty. Je dosaženo celkem 36 400 výpůjček knih a časopisů, čtenářů knihovny je celkem 629, počet odebíraných titulů časopisů stoupl na 69. Je vybudována část generálního katalogu, který doposud v knihovně chyběl a započato s budováním dalších služebních a čtenářských katalogů. 

V roce 1976 nastupují obě knihovnice na mateřskou dovolenou. Zastupuje je bratr J. Burové Václav Pavelek a důchodce, bývalý pracovník ZK Dolu Julius Fučík I., pan Sýkora. V této době probíhá rozsáhlá rekonstrukce budovy Osvětové besedy a tím i prostor knihovny. Jsou měněna okna, dveře, je opravována elektroinstalace a v celé budově je instalováno ústřední topení. Tyto práce jsou prováděny v zimních měsících, je omezen provoz knihovny, což se odráží na stavu výpůjček. 

Obě knihovnice se po necelém roce mateřské dovolené vrací zpět do knihovny a v létě roku 1977 začínají s prováděním první řádné fyzické revize fondu za částečné pomoci pracovnice Okresní knihovny v Karviné. Fyzická revize je provedena během prázdnin, ale samotné dohledávání nesrovnalostí-superrevize, se vzhledem ke stavu fondu a evidence z předcházejících desítek let, táhne při provozu až do roku 1980. Konečný stav knihovního fondu po revizi klesá na počet 16 265 svazků. 

V roce 1978 je J. Káňové zkrácen pracovní úvazek a její část přebírá ke svému úvazku uklízečka Svatava Čopianová. J. Káňová nakonec odchází do knihovny v Orlové, kam se přestěhovala a po jejím odchodu se v knihovně střídají Anna Kunschková a Anna Jáglová. 

Na podzim r. 1981 odchází J. Burová opět na mateřskou dovolenou a na místo vedoucí knihovny nastupuje Marie Mráčková, která dříve pracovala v knihovně v Orlové. Její spolupracovnicí se stává Karin Krótka z Karviné. V témže roce se knihovna stěhuje, z vlhkých a nevyhovujících prostor v přízemí, do 1. patra budovy. Malou stavební úpravou jsou prostory 1. patra navzájem propojeny v jeden celek, dětské i dospělé oddělení je nyní obsluhováno u jednoho knihovnického pultu a tím se uvolňuje další prostor odborným pracím a činnostem spojených s obsluhou čtenáře. Vzniká prostorná studovna a kancelář knihovnic. Stavební úpravy pokračovaly i v roce 1982 a knihovnice půjčují dočasně veškerý fond pouze v dětském oddělení. 

V roce 1986 se J. Burová vrací z mateřské dovolené a K. Krótka přechází do Karviné. Paní Marie Mráčková a Jolanda Burová se stávají trvalými pracovnicemi petřvaldské knihovny. Paní J. Burová dojíždí do r. 1990 na část úvazku do knihovny v Orlové.  Obě knihovnice se nevěnují jenom půjčování, ale mají úzký kontakt se školami a školkami. Pořádají pro ně tzv. knihovnické lekce, při kterých učí děti samostatné práci s knihou a katalogy, podle požadavků učitelů uskutečňují besedy doplňující školní výuku. Pro dospělé, především pro jednotlivé organizace Národní fronty a pro Domov důchodců, konají literární přednášky, takže v osvětové práci patří k jedné z nejlepších knihoven na okrese. Přes rozlehlost obce si i výpůjčky udržují stále dobrý standard a proto r. 1989 a r.  1990 dostává kolektiv knihovny v celostátní soutěži Budujeme vzornou lidovou knihovnu krajské uznání.

Roku 1990 byla pro čtenáře zavedena nová služba, kopírování knihovnických i donesených materiálů a prodej nových knih. V roce 1991 byly znovu zavedeny čtenářské poplatky i poplatky za půjčování některých periodik. Byl zaveden nový způsob statistické evidence. Knihovnice hledají sponzory mezi začínajícími soukromníky a vylepšují tak finanční situaci knihovny. Později byla knihovna modernizována o nové regály a výpůjční pult.

Vedle Městské knihovny v Petřvaldě fungovaly ještě knihovny školní, ale jejich význam nebyl velký. Větší význam měly dvě odborové knihovny, které sloužily veřejnosti a byly důležité vzhledem k rozlehlosti obce. První byla v Kulturním domě jámy Evženky Na březinách, která byla předána Městské knihovně při likvidaci tohoto KD v roce 1973. Druhá byla u Fučíku I., v posledních letech už sloužila málo a byla zlikvidována rozprodejem mezi občany r. 1991. Zvláštní kapitolu pak tvoří polská knihovna.

V roce 2007 odchází paní Marie Mráčková do důchodu. Knihovnickou dvojku pak tvoří Jolanda Burová a nově příchozí Monika Molinková. Kromě zvelebování knihovny (nová výmalba aj.) a práce s knižním fondem, se zaměřují na knihovnické lekce a besedy pro děti i dospělé. Pravidelně pořádají komunitní akce pro veřejnost a to: jarní Slet čarodějnic a Noc s Andersenem, letní výlety po okolí a prázdninové soutěže, podzimní Drakiádu a vánoční Den pro dětskou knihu, který dal základ městské akci Den tradic. Při knihovně vzniká Klub maminek a Galerie nad knihami. Služby se rozšiřují o skenování tištěných materiálů a počítačový kurz nejen pro seniory, vedený paní Marií Koběrskou. Knihovna plní ve své obci funkci informační a vzdělávací instituce a stává se tzv. obývákem města. Rádi zde tráví volný čas jak děti, tak dospělí.

Po téměř 39 letech práce v knihovně odchází paní Jolanda Burová do knihovnického důchodu a zároveň pracuje jako kulturní referentka při Středisku kulturních služeb v Petřvaldě. Do knihovny r. 2011 nastupuje Lucie Šidlová (později Jurčíková).

V roce 2013 došlo k modernizaci oddělení pro děti a mládež v rámci projektu Kulturní pohraničí–vytvoření moderní kulturní infrastruktury v Jasienici a Petřvaldě. Rekonstrukce trvala zhruba 3 měsíce. Slavnostní otevření proběhlo 30. srpna 2013 za účasti vedení města a četných hostů z řad spřáteleného města Jasienica, knihovníků z regionu, realizátorů rekonstrukce a občanů města Petřvald a okolí. S novou knihovnou byly spuštěny také nové webové stránky knihovny, které získaly v roce 2015 v soutěži Biblioweb ocenění Nejlepší knihovnický web v kategorii měst do 15 000 obyvatel. Ocenění uděluje Asociace krajů ČR a SKIP (Sdružení knihovníků a informačních pracovníků) ČR. V roce 2013 odchází Lucie Šidlová (později Jurčíková) na mateřskou dovolenou. Zastupují ji Radka Haichlová, která se později stěhuje až do daleké Jižní Koreje, a Ivana Szotkowská, která po návratu Lucie Jurčíkové (dříve Šidlové) v r. 2020, nastupuje jako pracovnice do nedalekého Domku (středisko volného času, dříve Technické muzeum).

Všechny knihovnice ať už stálé nebo zastupující, pokračují v práci se čtenáři a s knižním fondem. Nově se dají půjčit elektronické čtečky knih, nebo stáhnout elektronické knihy do svých zařízení. Fond knihovny se rozrostl o audioknihy a deskové a stolní hry. Je založen Klub her, který funguje jednou týdně. Knihovna pořádá besedy a čtení pro děti z MŠ a ZŠ, Noc s Andersenem, Pasování prvňáčků na čtenáře, Expediční kameru, akce k celostátním projektům Týden knihoven, Březen měsíc čtenářů, Den pro dětskou knihu aj., stále funguje Galerie Nad knihami. Zajišťuje zázemí pro setkávání rodin s malými dětmi v rámci Batolení v knihovně (dříve Klub maminek) a účastní se projektu Bookstart – s knížkou do života. Zapojuje své čtenáře do soutěže Lovci perel a projektu Škola naruby. A to vše vedle standartních knihovnických služeb (doplňování a údržba knihovního fondu, výpůjční služby, meziknihovní výpůjční služby, reprografické služby, přístup k internetu, wifi pro veřejnost, prodej reklamních předmětů města Petřvald a knihovny, výroba buttonů na zakázku aj.)

V roce 2020 jako všechny i knihovnu a její provoz ovlivňuje coronavirus. Je několikrát uzavřena pro veřejnost a svou činnost „vykonává za zavřenými dveřmi“. Netrvá to však věčně a knihovna opět rozjíždí svou činnost. V létě 2021 se učíme s novou 3D tiskárnou, kterou jsme do knihovny pořídili díky dotaci z Ministerstva kultury VISK 3. V roce 2022 našly v knihovně svůj domov další nové technologie. A to robotické hračky ozoboti, sphero roboti a stavebnice Lego Boost. Vše jsme mohly zakoupit opět díky dotaci z Ministerstva kultury VISK 3.